Čtvrtý rozměr prázdna v barech

08/01/2010 12:31

Čtvrtý rozměr prázdna - díl VI. Radysti

Proč jsou české lobby bary většinou tiché a prázdné? Proč v nich hosté poznávají něco jako čtvrtý rozměr prázdna? Co je v těchto barech jinak ve srovnání s jejich obdobou např. ve Velké Británii či Spojených státech? V minulém díle jsme naposledy problém diagnostikovali. V posledním čísle tohoto ročníku našeho časopisu se chceme podívat na věc z pozitivní strany!

22/12/2009 09:59

Čtvrtý rozměr prázdna - díl V. Archibejci

Proč jsou české lobby bary většinou tiché a prázdné? Proč v nich hosté poznávají něco jako čtvrtý rozměr prázdna? Co je v těchto barech jinak ve srovnání s jejich obdobou např. ve Velké Británii či Spojených státech? V minulém díle jsme diagnostikovali mnohdy nevlídnou, provokativní cenovou politiku. Další diagnózu nabízíme dnes.

08/10/2009 12:02

Čtvrtý rozměr prázdna - díl IV. Ždímalové

Proč jsou české lobby bary většinou tiché a prázdné? Proč v nich hosté poznávají něco jako čtvrtý rozměr prázdna? Co je v těchto barech jinak ve srovnání s jejich obdobou např. ve Velké Británii či Spojených státech? V minulém díle jsme diagnostikovali mnohdy nevlídné akustické prostředí. Další diagnózu si můžete přečíst dnes.

08/10/2009 12:01

Čtvrtý rozměr prázdna - díl III. Kraválisté

Alexander Mikšovic navrhuje terapii na nemoci českých lobby barů, ve kterých je „cosi“ jinak, a proto tu můžeme zažít „čtvrtý rozměr prázdna“. Po nedostatku barmanských osobností a osobité atmosféry přicházejí na řadu „kraválisté“…

08/10/2009 11:59

Čtvrtý rozměr prázdna - díl II. Antikonceptisté

Proč jsou české lobby bary většinou tiché a prázdné? Proč v nich hosté poznávají něco jako čtvrtý rozměr prázdna? Co je v těchto barech jinak? V minulém díle jsme diagnostikovali nedostatek barmanských osobností, jakou další diagnózu zjistil Alexander Mikšovic, si můžete přečíst v druhém díle

08/10/2009 11:51

Čtvrtý rozměr prázdna – díl I. Cosidátisté

Pojem Lobby Bar pronikl do našeho odborného názvosloví v souvislosti s postupným pronikáním zahraničních hotelových řetězců do českého prostředí. Když psali Karel Pinka, Bohuslav Rubáš a Jan Sváček Jednotné zásady obsluhy (2. vydání, Merkur Praha 1986), nazývali takové odbytové středisko prostě hotelovou halou, případně kavárnou s barem. Na specifický druh provozu reagovali od samého počátku především klienti ze zahraničí. Lokální klientela se k němu stavěla – a popravdě řečeno až na výjimky dosud staví – přinejmenším rezervovaně. V západní Evropě je tomu jinak.