Ing. Pavel Hlinka - Dobrý business stál vždy na nápadu – cestovní ruch si o to právě řekl

Rubrika Osobnosti, Tisk27 September 2009  17:36

Charakterizovat cestovní ruch v České republice – jde to dnes vůbec?

Dovolil bych si tvrdit, že to není zas až tak velká tragédie. Ale až bude, snad si všichni majitelé ubytovacích zařízení, a nejen oni, uvědomí řadu souvislostí. Třeba to, že prodávají kapacity za směšné peníze, že tak je to špatně. Donekonečna nelze snižovat ceny za nocleh, to by žádný hotel nepřežil. Ceny hotelů v porovnání se zahraničím jsou u nás opravdu nízké. Tím, že někdo prodává levně, není ale psáno, že hostů přijede více.

Naopak ceny jídel v hotelích, restauracích, hospodách jsou vysoké, řekl bych až příliš vysoké a neodpovídají hodnotě, jakou host má dostat. Platí takové pravidlo: je-li vysoká cena, host se cítí být podveden.

Nevím, jestli jsem odpověděl srozumitelně.

Jaká je role velkých hotelů?

Hotel sám o sobě vůbec nedělá cestovní ruch. Ten je k tomu, abych host měl kde přespat, umýt se, najíst, odpočinout si. Host chce zážitky a zábavu. Určitě není moudré snižovat ceny pokojů. Tím se ničeho nedocílí, jen se tak zhoršuje obchodní klima na trhu.

Stát by měl pochopit, že cestovní ruch je dobrý džob, mohlo by v něm najít uplatnění hodně dosud nezaměstnaných lidí, ve službách je značný prostor, a lidi jsou potřeba.

Hotely mají vytvářet zázemí pro cestovní ruch, jsou součástí nabízených služeb, které u nás zase nejsou až tak atraktivní. Ale mohly by být.

V naší zemi různých ubytovacích zařízení přibývá. Budou někdy plná?

Tempo již není tak vysoké. Řada firem pozastavuje výstavbu, zmrazuje projekty. Hotelů, zejména v Praze, je již dostatek. Je zde i řada hotelů, které vznikly z bytových domů. Myslím si, že se z nich časem opět stanou byty. Pro některé investory by to mohlo být řešení. A pro mnohé nájemníky vítaná alternativa například na stáří. Je mezi námi řada starších, poměrně majetných spoluobčanů, kteří by uvítali menší byt, ale s veškerým servisem – aby měli zajištěn úklid, praní, aby si mohli zajít na oběd přímo v domě… Určitě by takové služby svým rodičům zaplatilo i hodně dětí. Bydlet tam, kde je ucelený servise, mít po ruce lékaře, rehabilitaci, maséra… To u nás zatím chybí.

Jenže i velké a komfortní hotely jsou dnes poloprázdné. Řešení by bylo potřeba ihned. Čím nalákat klienta?

Jestliže chce hotel prosperovat, nemůže dnes prodávat jen ubytování. Musí mít něco navíc, nějakou pořidanou hodnotu, jak se tomu vznešeně říká. Něco, co se hostům bude líbit, co se rozkřikne, co bude milé, co si lidi zapamatují. Host musí dostat víc než postel a pozdrav, aby se vrátil. Aby se chtěl vrátit.

Souhlasím s vámi, ale není to přece jen těžké, pořád vymýšlet něco nového? Každý hotel má thajské masáže, téměř každý fitko, květinářství, butiky, českou i mezinárodní kuchyni…

To ano, a v tom to právě je. Proč je to všude stejné? Nebo podobné? O čem je podnikání? O nápadech. Pole je volné pro všechny.

Znamená to, že pokulhává marketing?

Zcela jistě. Je to kruté, ale marketing, propagace cestovního ruchu – pořád se o tom mluví, ale ani jednotlivé regiony, hotely, restaurace, kavárny, vinárny, i stát vlastně, když to přeženu, nic nedělá. Ať mi nikdo netvrdí, že by se nedaly vymýšlet akce, na které by lidi rádi přijeli. Chce to mít jen ten nápad…

Hradčany, to už každý cizinec i Čech viděl, umíme však nabídnout něco jiného? Jsou příklady regionů, kde se to již daří, ale je to málo. Ano, máme překrásnou krajinu, přírodu – umíme sem přilákat cizince? Ještě tak na nějaký zámek, do nějaké galerie, ale to je tak všechno. Přitom máme spousty atraktivních muzejí, výstav, přírodních zákoutí, vinných stezek, pivních slavností. Proč sem cizinci nejezdí? Vědí o tom?

Ptám se sám sebe: cožpak neumíme udělat něco pro Českou republiku, něco pro sebe? Pro rozvoj cestovního ruchu? Odpověď je bohužel záporná. Neumíme to, zatím.

Jak tedy marketing posílit?

Nebát se ho zavést, nebát se zaměstnat kvalitní odborníky, nebát se jim dát důvěru, zodpovědnost, prostor. Jednoznačně.

Nebát se. A věřit ve výsledky. Chtít je.

Víte, marketing není to, že vám hospodský v Praze prodá kafe za 80 korun. To je zvěrstvo, ne marketing. Ani já bych si ho za takové peníze nekoupil, i když na to mám. Slýcháváme, že jsou to ceny tvořené s ohledem na cizince. Když tady ale bude draho a hodnota cenám nebude odpovídat, cizinci jezdit přestanou. Protože čeho je moc, toho je příliš. Projděte se po ruzyňském letišti s podívejte se, kolik tam co stojí. Jsou to nekřesťanské peníze. Kupte si tam gulášovku. Stojí 180 korun. To není normální.

Ceny jsou opravdu někdy zarážející. Nemotivují k utrácení a k návratu. Když by tomu bylo naopak, domácí cestovní ruch by posílil.

Přitom Češi už tolik do ciziny v létě jezdit netouží, každý „u moře byl“, starší generace již hledá klidnou dovolenou někde u lesa, na břehu rybníka, nevadí mu, když zůstane v Čechách…

Samozřejmě. Pro domácí cestovní ruch bude náš občan stále významnějším klientem. A budu-li jako hospodský či majitel penzionu chtít, aby se mi vrátil, aby někomu jinému řekl, že se měl u mě výborně a že na to rád vzpomíná, budu ho muset něčím zaujmout. Místo toho častokrát vidíme jen lupičství, které s businessem nemá nic společného. Nejde o služby, ale o sprosté okrádání hosta. Usmát se na něj, to je asi nadčasový požadavek.

Myslíte si, že i do služeb v Čechách přijde pokora? Radost z toho, že jsem mohl prokázat službu?

Stojím na zemi, nejsem snílek. Ale asi to přijít bude muset. Cožpak je to tak těžké mít radost z toho, že mám obsloužit hosta, když je to on, který mi nese zisk?

Jsou to vztahové záležitosti. Kde je chyba?

Chyba? Pořád si neumíme vážit práce. Na jedné straně hovoříme o nezaměstnanosti, na druhé straně firmy nemohou sehnat už ani uklízečku. To je divný vztah. Rozhodně ne tržní. Jsou to takové absurdity. Krize je tady. Dobře. Jak mnozí tvrdí, vyčistí se podnikatelské prostředí. Dojde k narovnání vztahů, služba začne být službou. Hoteliéři, majitelé vináren, čajoven, kavárniček, budou muset přemýšlet, co udělají pro lidi. Budou se muset zamyslet nad tím, jak svá zařízení řídí, protože to, že naše služby často neodpovídají požadavkům, není chyba těch, co je poskytují, ale těch, jež je řídí, prostě je to jak s tou rybou, ta také „smrdí“ od hlavy.

Rok 2009. Dá se v cestovním ruchu předpokládat, jaký bude?

Optimistický předpoklad není. Doufám však, že se ve druhé půli roku začne vše vracet k normálu. Trh je sice rozmazlený, všichni jsme vydělávali nad poměry k výkonům, které jsme vykazovali. Nyní nastala doba, kdy bychom měli přemýšlet, co kdo pro koho udělá více, lépe, zajímavěji, aby cestovní ruch jako takový plnil, co je jeho posláním. Pár lupičů a hospod zkrachuje, ale to nebude na škodu…

Co pro řešení objektivních problémů může udělat Asociace hotelů a restaurací ČR?

O řadě záležitostí jsme hovořili na naší konferenci v závěru roku 2008. Diskuze byly o tom, jak šetřit náklady, jaké nové prvky vnést do obchodního podnikání, zapojujeme se do debaty o zavedení eura v ČR, snažíme se zprostředkovávat pro naše členy firmy, které prodávají levnější elektřinu. Apelujeme na pravidla cenotvorby, bojujeme s autorskými svazy, vedeme osvětu, vzděláváme naše členy.

Tím že je asociace členem SOCR ČR, máme poměrně široké pole působnosti v připomínkování zákonů, novel, předpisů. V současné době je naším hlavním úkolem prosadit, aby naše restaurační služby byly zatíženy pouze 9 % sazbou DPH, a to již proto, že naše zařízení mají na vstupu sazbu 9 %, zatím co na výstupu 19 %, co že anomálie v rámci naší republiky. Pokud by se nám to podařilo, zcela jistě by nastalo zlepšení v placení DPH, a jsem přesvědčen, že velká většina těchto zařízení by opustila šedou ekonomiku, kam je často tlačena proto, aby přežila.

Jsem ambiciózní podnikatelka – ráda bych se nyní pustila do cestovního ruchu. Jenže nevím přesně, v čem bych podnikala. Co byste poradil?

Pokud by se takový dobrodruh našel, doporučil bych založit firmu na sestavování programu a zábavy pro turisty. S tím by uspěl jak u hotelů, tak u turistů. Naplnil by jejich volný čas, byli by spokojeni, měli by důvod zdržet se, a přijet znovu. Vymyslet by se však muselo něco, co bude atraktivní, nač také host rád vynaloží peníze.

Aktuální téma – kongresová turistika. Má i letos šanci?

Hoteliéři v ČR a zejména v hlavním městě mají vytvořenu dobrou základnu, ať jde o velké hotely nebo i ty menší, právě ke kongresové turistice. Kongresových hal, sálů je dost, jsou poměrně solidně vybaveny, tedy srovnatelné se zahraničím. Ovšem jejich propagace je žalostná. V ČR chybí marketingová firma, která by propagovala kongresovou turistiku –vidíte, námět pro nového podnikatele. Jsou zde různé asociace, sdružení, ale firma s komplexní nabídkou schází.

Když takovou firmu založím, budu muset aspoň dva a půl roku jezdit po světě, a prodávat třeba zase Prahu. Ale chytím se. Taková firma by to měla mít pak všechno dobře vymyšleno. Třeba lidi, co jezdí na kongresy, by mohli mít jízdné MHD zdarma, a jiné další výhody – aby se jim vyplatilo k nám zase přijet. Potřebuje to soustavu benefitů, z nichž budou nadšeni. A když se jim u nás bude líbit, příště sem přijedou s celou rodinou. Tak to funguje. Je to vlastně velice prosté.

Buďme sebekritičtí, špatně soutěžíme. Cílem každého města je mít velké konference. Je spočítáno, že máte-li ve městě týdenní konferenci, zvýšila jste návštěvnost na tři týdny. Lidé přijedou týden před, a zůstanou týden po – každý tam chce jet, vidět… to městům pomáhá.

Velmi kladně hodnotím úsilí Prague Convention Bureau, kde celá řada dobrovolníků usiluje o to, něco prospěšného s tím udělat, myslím si však, že by se v daleko větší míře mělo zapojit město.

Je to tedy o speciálních nápadech, konceptech, i zdravém riskování a jako ve všem o penězích..

K cestovnímu ruchu patří i lázeňství. Má u nás tradici, prameny nevyschly, ale…

Velká centra jsou závislá na cizincích. České pojišťovny to nezachrání. Lázně to nemají jednoduché. Ceny energií stoupají, udržet náklady je těžké. Naše lázně jsou hodně závislé na německé, arabské a ruské klientele, a také půjde o to, kdo které lázně bude vlastnit. Zahraniční investoři tu již jsou. Majitelé se budou muset zamyslet, nač se zaměří.

I našimi členy jsou lázeňské hotely. Jenže tady je jeden problém – lázeňskému hostu je zpravidla 70 – 75 let, a ten tržbu navíc neudělá. Čili do budoucnosti půjde o diverzifikaci klientely. A služeb. Není už přece možné, aby hotel určoval, že mám jít na snídani od sedmi do devíti, když se já chci vyspat do deseti. Lázeňské hotely se budou muset změnit. Budou muset zvolit programy pro různé typy klientů. Třeba podnikateli nabídnout relaxační víkend, důchodcům přijatelné služby za únosné peníze, apod.

Cestovní kanceláře byly loni v nabídce dost odvážné, letos ale trochu pláčou. Euro vůči koruně je jiné než před rokem, lidé víc šetří.

To jistě. Navíc největším nepřítelem cestovek je internet. Šance sehnat dobré ubytování za dobré ceny existuje, a to využívá zejména mladší generace. Ty cestovky, které se orientují na incoming, to budou mít snažší. Ty, které nabízejí pobyty u moře, složitější. Doba, kdy se dalo vydělat na provizích, skončila. Pokud budou chtít získat klienta, tak zase nápadem. Nic jiného jim nezbude. Budou-li chtít, aby klient cestoval jejich prostřednictvím, musí ho něčím zaujmout. Samozřejmě cestovní kanceláře mají jednu velkou výhodu – zákazník dostane větší servis, než když jede sám. Pravda, mnoho klientů, zejména starších, to má raději. Ale to jsou právě zase ti, kteří se moře již nabažili a dnes za ně nechtějí ani utrácet. Jsou to ti, kteří z opatrnosti raději zvolí dovolenou třeba v Beskydech.

Na druhé straně – dokud budou Češi jazykově negramotní, budou jezdit s cestovkami.

Co dnes hledá cizinec v ČR, v Praze?

Zábavu, rozptýlení, památky, dobré služby. Komfort. Podle toho, kam zahraniční turisté v ČR směřují, se dá poznat, kdo cestovní ruch umí a kdo ne. Proč jezdí domácí i zahraniční návštěvníci na Lipno? Určitě ne proto, že je tam přehrada. Je tam také sjezdovka, přístav. A spousty dalších služeb.

Jde také o to, zda o rozvoj cestovního ruchu mají zájem místní. Jestli se nenechají porazit všemi možnými spolky ochranářů, kteří bojují bůhvízaco, ačkoli to nemá logiku, anebo jdou tvrdě za svým cílem, o němž jsou přesvědčeni, že je smysluplný. Že dělají cestovní ruch hotely, to je hovadina. Nelze postavit hotel na Šumavě a myslet si, že tím jsem zařídil do místa cestovní ruch. Hosté se nekochají přece hotelem.

Záleží tedy na místní chuti a vytrvalosti dělat cestovní ruch trochu jinak, než jak je ještě zakořeněno. Peníze, podle mne, na takové projekty v krajských rozpočtech jsou.

Proč podnikatelské subjekty v cestovním ruchu stále nechtějí inzerovat? Přece kdo není vidět, neexistuje.

Tak to je. Náklady na marketing by se měly řezat jako poslední. Chytrá firma raději propustí zaměstnance, který není přínosem, ale marketing zachová. U nás se to děje stále opačně. Ke škodě nejen hotelů.