"Bojovat jen nízkou cenou je dálnice do pekla," říká Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank.

Rubrika Osobnosti, Tisk23 March 2011  07:49

Pracoval jako poradce místopředsedů vlády pro ekonomiku Martina Jahna a Jiřího Havla. Kariéru začal jako redaktor Hospodářských novin, kde působil pět let. Vystudoval finance na VŠE v Praze a psychologii rozhodování na letní univerzitě London School of Economics ve Velké Británii. Zajímalo nás, jak vidí současnou ekonomickou situaci v českém hotelnictví a restauratérství.

V jaké fázi je podle vás krize v České republice? V Německu se letos v květnu mluvilo již o zlepšení…

Spolužačka Patricie pracovala u Lehman Brothers. Zavolal jsem ji do Londýna a ptám se škodolibě: „Jak se máš?“ Ona na to - „průměrně“. „Co tím myslíš,“ říkám jí. Odpověděla: „Průměrně znamená, že je to horší než minulý týden, ale stále lepší než příští týden.“

A ono na tom něco bude. Nezblbněme z toho slovíčka „krize“. Tady přece žádná nebyla. V Americe, Británii krachovaly banky, tamní finanční systém musel dostat bypass… My jsme byli v recesi, vystřízlivěli jsme a teď jsme v nové realitě.

Když u nás krize vlastně nebyla, proč se o ní stále mluví a proč podniky krachují? Skrývají snad za slovo „krize“ vlastní neschopnost?

Platí: inovuj, nebo zemřeš.

Neříkejme tedy krize, ale recese. Jak se projevila v hotelnictví a gastronomických podnicích?

To ještě uvidíme. Teď spíš, jak by se měla projevit. Moje generace vyrostla na Husákovi a na hudební stanici MTV. Její historicky první odvysílaný klip byl »Video Killed The Radio Star« od The Buggles. Byl to umíráček hvězdám z rádiových vln. Obdobně, Sony vymyslela v sedmdesátých letech Walkman, ale teď ji válcuje Apple. A v sektoru hotelnictví a gastronomie je to stejné. Doufám, že recese se projeví tak, že zkrachují podniky, ve kterých se zastavil čas. A naopak další nápady od mozků, jako jsou Karpíšek nebo Pohlreich dostanou zelenou…

Kdy lze očekávat změnu směrem k lepšímu? Jaké faktory ji ovlivní?

Z historických zkušeností plyne, že nás v příštích sedmi, deseti letech čeká růst HDP o třetinu pomalejší, než jsme byli zvyklí. A nezaměstnanost až dvakrát vyšší. Hlavní důvod – vypořádání se s dluhy.

Myslíte si, že je rozumné lákat hosty do hotelů na nízké ceny? Průměrná cena dvoulůžkového pokoje v pětihvězdičkovém  hotelu v Praze se v říjnu pohybovala okolo 60 EUR za noc…

Tak to bych dal doplatit do férové ceny jejich obchodnímu a marketingovému řediteli.

Co byste doporučil českým hoteliérům a restauratérům v souvislosti s recesí?

Měli by nabízet kvalitu za dobrou cenu, umět kvalitu prodat, a měli by mít ještě něco „navíc“-  jakýsi šestý smysl celého vedení hotelu nebo restaurace. Bojovat jen nízkou cenou je dálnice do pekla…

Jak tedy bojovat se špatnou situací v hotelnictví, když ne snižováním cen?

Uvedu to na příkladu z úplně jiného sektoru, který všichni známe. Jak je možné, že OP Prostějov krachl? Znáte ho, že ano? Sázím malé pivo na to, že podnik nepohřbila ekonomická „krize“. Ani globalizace. Ani konkurence. Ani Čína, ani Vietnam. Sázím na selhání manažerů a akcionářů v posledních pěti, deseti letech. Neměli vizi, jak dělat kvalitní a značkovou konfekci doplněnou obleky na míru. Důvody prohry bych shrnul do tří bodů:

1. Naprosto podcenili péči o značku. Všechny své obleky mám z Prostějova. Nechal jsem si je ušít na míru. A jsou perfektní. Tamní výroba prostě musela šlapat. Nesmyslnou visačku Bernhardt jsem ale strhnul – chtěl jsem tam mít OP Prostějov.

2. Na „no name“ produkt z běžné konfekce nasadili vysoké ceny. A prodávali ho v prodejnách, kde se zastavil čas.

3. Nezvládli ekonomiku firmy a boj s kurzem koruny. Podnik s obratem v miliardách vše projedl nebo prospekuloval na kurzu.

A v sektoru hotelnictví a restauratérství to platí stejně.

Jak hodnotíte rok 2010 a jaká jsou očekávání pro roky příští?

Vezměte si lidské tělo (ekonomiku). Má kardiovaskulární systém (finančnictví). Do roku 2007 jsme se ládovali steroidy. To nám pomohlo sáhnout si na něco, co bychom jinak tak rychle neměli (delikatesní ekonomický boom). Po určité době však tělo doping neuneslo. Tep i tlak začaly stoupat. Dostali jsme infarkt (recese). Byli přivoláni lékaři (vlády a centrální banky). Provedli by-pass (balíčky). Přežili jsme. Teď již kardiochirurgy (asi) nepotřebujeme. Ale máme zhuntované tělo. O slovo se hlásí plastičtí chirurgové – rok 2010 byl rokem botoxu. Jizva se dá botoxem (nepoužívám slovíčko „šrotovné“, neb je to pojem z vepřína) nakrátko dohnat na vrub dluhu. To, co bychom si stejně museli odpracovat, odsuneme jen v čase. Politici napravo i nalevo naordinovali na volební rok plastiku. Za rok botoxu zaplatíme za chvilku největším zvýšením daní v historii Česka.

Co tedy můžeme očekávat v novém roce?

V tomto sektoru padne ještě tak pětina firem. Těm ostatním, kvalitním, budu držet palce a podporovat je, jak jen to půjde tím, co má rodina dokáže sníst a vypít.